A7  Ústavní a správní vývoj českých zemí v letech 1945 – 1992

Vznik národních výborů a veřejná správa od osvobození ČSR do roku 1948. Československé ústavy období komunistického režimu a organizace veřejné správy v letech 1948 – 1989.

Prozatímní stání zřízení v Londýně oficiálně skončilo jmenováním nové vlády 4. dubna 1945, která následující den představila svůj tzv. košický vládní program. V ČSR formálně platila ústava z roku 1920. Prezident republiky disponoval do svolání Prozatímního národního shromáždění dekretální pravomocí, tedy vykonával zákonodárnou moc v součinnosti s vládou, která dekrety navrhovala a realizovala.

Další důležitou změnou bylo zavedení soustavy národních výborů – jejich prostřednictvím byli zvoleni poslanci Prozatímního národního shromáždění (nevzniklo cestou řádných voleb, ale delegací zástupců nominovaných politickými stranami). Jeho úkolem bylo potvrdit prezidenta republiky v jeho funkci do nové volby, potvrzení jeho dekretů, příprava voleb a přiměřený výkon pravomocí parlamentu podle ústavy. Prozatímní národní shromáždění mělo 300 poslanců a bylo jednokomorové (Senát byl zrušen).

Důležité byly změny v zákonech souvisejících s volbami. Měly se odehrát podle zásad všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva na základě poměrného zastoupení. Aktivní volební právo – 18 let, pasivní – 21 let

Výkonná moc- prezident republiky – dekretální pravomoc, první poválečná vláda vznikal výsledkem jednání mezi dvěma centry zahraničního odboje, vycházela z Košického vládního programu

Parlamentní volby v ČSR proběhly 26. května 1946, v českých zemích zvítězila KSČ, na Slovensku Demokratická strana. Byl zvolen nový parlament – Ústavodárné národní shromáždění (jeho hlavním úkolem bylo schválit novou ústavu).

Poválečný systém neobnovil samosprávný systém, dosavadní dvojkolejnost veřejné správy na všech úrovních nahradily orgány státní správy – Místní národní výbory, Okresní národní výbory a Zemské národní výbory.

Československé ústavy období komunistického režimu

Do roku 1948 – formálně platila prvorepubliková ústava z roku 1920

9.5. 1948 – Ústavodárné národní shromáždění schválilo novou ústavu – nazývaná Ústava 9. května, květnová ústava či lidově demokratická, Ústava 9. května byla schválena jako ústavní zákon č. 150/1948 Sb. – ČSR prohlášen za lidově demokratickou republiku. Hlavními pilíři politického systému se měly stát zastupitelské sbory a společenské organizace..

Edvard Beneš ji odmítl podepsat, podepsána až 14.6. 1948 Klementem Gottwaldem. Ústavní text zcela v režii KSČ, formulovala principy moci dělnické třídy – převzetí politické moci, její upevnění prostřednictvím soustavy národních výborů, ovládnutí hospodářské základny moci socializací průmyslu a zemědělství.

Ústava byla rigidní, k její změně či doplnění byl vyžadován souhlas tří pětin všech poslanců.

Zákonodárná moc – jednokomorové Národní shromáždění – Ústava 9. května jej definovala jako nejvyšší orgán zákonodárné moci, složený ze 300 poslanců volených na 6 let, poslanecký mandát chápán jako imperativní

Výkonná moc – z počátku hrály důležitou roli Akční výbory národní fronty, Květnová ústava konstatovala, že nejvyšším orgánem moci vládní a výkonné je vláda – byla odpovědna Národnímu shromáždění, jmenoval a odvolával ji prezident. 

11.7. 1960 byl schválen ústavní zákon č. 100/1960 Sb. – tzv. socialistická ústava.

Obsahovala prohlášení, že v Československu již byl vybudován socialismus a nyní je třeba soustředit síly k vybudování komunismu, dále hovořila o společenském zřízení, právech a povinnostech občanů, Národním shromáždění, prezidentovi republiky, vládě, Slovenské národní radě, národních výborech, soudech a prokuratuře.

Výraznou novinkou byl článek čl. 4, který zakotvoval vedoucí úlohu KSČ ve společnosti. Ústava změnila název státu na Československá socialistická republika. Nejvyšším orgánem státní moci bylo Národní shromáždění, ústava značně posílila jeho pravomoci, stalo se nejmocnějším státním orgánem (volilo prezidenta, vyslovovalo důvěru vládě, která mu byla odpovědna…) Počet poslanců klesl na 300,funkční období bylo 4 roky, prezident volen na 5 let, vláda nejvyšším výkonným orgánem,

26.10. 1968 byl přijat ústavní zákon č. 143/1968 Sb.  o Československé federaci

od 1.1. 1969 vznikly na území Československa  dva národní státy – Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika (část pravomocí byla na postoupena na federální úroveň) V působnosti federace – zahraniční politika, obrana, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství, kontrola federálních orgánů, kontrola federální ústavnosti, mezi společné záležitosti (řízené a spravované federací i republikami) patřily: plánování, finance, ceny, zahraniční hospodářské vztahy, průmysl, zemědělství, doprava, pošty a telekomunikace, věda a technika, práce a mzdy, sociální politika, právní úprava tzv.socialistického podnikání, normalizace, míry a váhy, patenty a vynálezy,  vnitřní pořádek, bezpečnost státu, tisk a informace. Ostatní záležitosti náležely do výlučné pravomoci republik.

Zákonodárná moc na úrovni federace – Federální shromáždění, mělo 2 komory- Sněmovna lidu (200 poslanců)- vznikla z dosavadního Národního shromáždění a Sněmovna národů (150 poslanců) – tvořena poslanci národních rad, kteří zároveň nebyli poslanci Národního shromáždění (polovina poslanců z České a polovina ze Slovenské socialistické republiky). Federální shromáždění vykonávalo zákonodárnou činnost v oblastech spadajících do působnosti federace a do společné působnosti federace a republik, volilo na 5 let prezidenta, vyslovovalo důvěru vládě, schvalovalo mezinár. smlouvy, všechny zákony musely být projednány a schváleny v obou komorách, žádná neměla silnější postavení.

Předsednictvo Federálního shromáždění (40 členů) – přejímalo působnost Fed. shromáždění v obdobích mezi zasedáním pléna Federálního uspořádání a nebo po ukončení volebního období a před zvolením nového Fed. shromáždění.

Zákonodárnými orgány republik – Česká národní rada (200 poslanců)

                                                                       Slovenská národní rada (150 poslanců)

- legislativní pravomoc v oboru výlučné působnosti republik a společné působnosti federace a republik, rady měly podobně jako Federální shromáždění svá předsednictva, která vykonávala jejich pravomoci v obdobích mezi zasedáními

Výkonnými orgány republik – Vláda ČSR

                                                                 Vláda SSR

-orgány nařizovací a výkonné moci, ze své činnosti zodpovědné národním radám

- prosinec 1992 – přijata Ústava ČR

Organizace veřejné správy v letech 1948 – 1989

Ústřední orgány státní správy:

V čele soustavy orgánů státní správy stála vláda – nejvyšší orgán výkonné moci, prezidentské dekrety bylo možno vydávat jen na návrh vlády, byla organizována podle dekretu prezidenta republiky č. 1/1945 Sb. o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné, byla kolegiálním orgánem, usnášeníschopná za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů, nová instituce – předsednictvo vlády(složené z předsedy a jeho náměstků),

Dekret předepisoval existenci ministerstva zahraničí, národní obrany, zahraničního obchodu, vnitra, financí, školství a osvěty, spravedlnosti, informací, průmyslu, zemědělství, vnitřního obchodu, dopravy, pošt, ochrany práce a sociální péče a zdravotnictví a výživy, v roce 1946 přibyla ministerstva techniky a pro sjednocení zákonů,

Vedle ministrů působili v některým ministerstvech také státní tajemníci-(byli členy vlády), fce státních tajemníků i předsednictvo vlády zrušeny Ústavou 9. května v roce 1948, 1953 – předsednictvo vlády obnoveno a navíc zřízen jeho výkonný orgán – Úřad předsednictva vlády.

Po vzniku Československé federace v roce 1968 ustanoveny vlády republikové, ale existovala stále i vláda federální. Vznikly dva okruhy státní správy – federální a republiková státní správa.

Federální vláda představovala vrchol federální státní správy a byla jedním ze čtyř nejvyšších státních orgánů (vedle prezidenta, Federálního shromáždění a Rady obrany státu).Jmenoval a odvolával ji prezident, odpovědná Federálnímu shromáždění,působnost v oblasti obrany, bezpečnosti, zahraniční politiky a hospodářství

V rámci federální státní správy působilo i několik dalších orgánů - Federální statistický úřad, Správa federálních hmotných rezerv, Úřad pro vynálezy a objevy, Úřad pro normalizaci a měření a Československá komise pro atomovou energii.

Republikové vlády působily v rámci vymezeném zákony Federálního shromáždění a národních rad, jmenovány a odvolávány předsednictvy příslušné národní rady, výkonnými orgány v rozsah výlučné zákonodárné kompetence národních rad a společné působnosti federace a republik, řídily a kontrolovaly národní výbory, mezi republikovými vládami a vládou federální neexistovaly vztahy nadřízenosti a podřízenosti.

Struktura ústředních orgánů ČSR – Česká plánovací komise, ministerstva financí, práce a sociálních věcí, výstavby a techniky, školství, kultury, zdravotnictví, spravedlnosti, vnitra, průmyslu, stavebnictví, lesního a vodního hospodářství, obchodu, Výbor lidové kontroly, Česká statistický úřad,Český cenový úřad, Český úřad geodetický a kartografický, Česká geologický úřad, Český báňský úřad, Česká komise pro vědecké hodnosti, Český úřad pro tisk a informace a Český úřad bezpečnosti práce.

Obdobně organizována ústřední státní správa v SSR.

Dalšími ústředními orgány státní správy – ministerstva – v čele ministr, monokratický orgán

Místní orgány státní správy:

Národní výbory – orgány zastupitelské a veřejné správy, ale také důležitá součást propagandy režimu budovaného v Československu. Vymezeny dekretem z roku 1945, spojovaly v sobě samosprávu (voleni) s prvky státní správy (jmenováním).

Místní národní výbory – dřívější obecní nebo městská zastupitelstva, zřizovány Správní komise – tam kde byla převaha nespolehlivého obyvatelstva

Okresní národní výbory

Zemské národní výbory – Praha, Brno

Došlo k vytvoření expozitury Moravskoslezského národního výboru pro moravskou Ostravu.

Vytvořena hierarchie - ve věcech pol. správy jednotlivé stupně NV podléhali min. vnitra

Národní výbory – Plenární schůze- zastupitelé (od roku 1954 voleni)

-          složky NV – Rada jmenovaná Plénem, předseda, členové NV v čele referátu (odbor) – tam pracovali úředníci

Ústava 9. května – zrušeny země, vytvořena kraje (13), působnost NV se nemění

Podle ústavy NV definovány jako nositelé a vykonavatelé státní moci v obcích, okresech a krajích

Krajské národní výbory – nejvyšší orgán –plénum  – výkonná složka - Rada – (tvořená předsedou, místopředsedou, referenty) – prováděla výkon rozhodnutí pléna, referenti – členové NV, přednostové – odborní úředníci, komise – poradní pravomoci(ustanovovány pro oblast bydlení, školství…)

1949 – fce újezdních tajemníků – vykonával dohled (v několika místních NV)

1951 – tajemník ke každému místnímu NV

- v krajských městech jednotné národní výbory (v sídlech krajů)

- Praha, Brno, Bratislava – Ústřední národní výbory, u měst Obvodní národní výbory

1954 – 60 – změna

- vydán nový volební zákon – zákon o národních výborech a o volbách do NV, NV nově definovány – orgány státní moci v krajích, okresech a místech, vytvořeno 7 krajů s hlavním městem Prahou jakožto samostatnou územní jednotkou

NV rozhodovací orgán, oddělen od správy,

orgánem státní moci výhradně Plénum,

Rada – kolegiální, tvořena předsedy, místopředsedy…, odejmuto právo rozhodovat, výkonná pravomoc, není součástí NV

zrušen referent. systém, vytvořeny stálé komise – z členů NV,

činnost odborů – kvalifikovaní pracovníci

1960 – 67 – nový zákon o NV – místní orgány státní moci a správy a současně nejširší organizace pracujících – zastupitelské sbory

NV – volby, Plénum – moc rozhodovací

Volena Rada NV – kolektivní výkonný orgán, je opět součástí pléna

Komise – změny, dříve poradní, nyní výkonnými a kontrolními orgány, tvořeny členy Rady

Odbory – odborné složky

1967 – nový zákon o postavení NV,stabilizace systému

NV – orgány socialistické státní moci a správy v krajích, okresech, místech, orgány samosprávy – omezené, výkon státní správy – v obvodech

Plénum

Rada – výkonný orgán, všeobecná působnost

Komise – dozírací pravomoci, tvořeny členy i nečleny NV

Odbory zůstávají

Vláda řídí a kontroluje NV, jednotlivá ministerstva řídí jednotlivé resorty

Ministerstvo vnitra – nejvyšší orgán řízení a kontroly NV