Spolužáci

TRH PRÁCE A POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI

MODUL 4: GENEZE PROBLÉMU NEZAMĚSTNANOSTI V ČR

Fenomén nezaměstnanosti z hlediska historického vývoje

Nezaměstnanost – má smysl o ní hovořit pouze tam, kde jsou práce a pracovní vztahy široce založeny na konceptu zaměstnanosti a prací se rozumí placené zaměstnání jakožto produkt vývoje kapitalistických ekonomických vztahů.

Masová nezaměstnanost není myslitelná v:

- otrokářské společnosti

- feudální společnosti

- centrálně plánované ekonomice

Průmyslová revoluce

- je klíčovým bodem masové nezaměstnanosti

- způsobila, že prakticky celý příjem je získáván pouze na trhu práce

- většina služeb je distribuována prostřednictvím trhu (existenční, fyziologická závislost)

- vedla k identifikaci významné a odměňované práce s formálním zaměstnavatelem (psychologická a sociální závislost)

 Poprvé se staly nezaměstnanost a sociální konsekvence nezaměstnanosti hlavními sociálními problémy na přelomu 19. a 20. století. V tomto období není nezaměstnanost ještě chápána jako jev vnitřně a bytostně patřící k tržní ekonomice. Je považována spíše za lokalizovanou krizi. Přesto dochází ke konci 19. století k prvním vážným politickým a veřejným debatám na téma nezaměstnanost. Zlomem byla první světová válka. Ta sice nezaměstnanost prakticky zcela odstranila, ale po jejím skončení následoval růst nezaměstnanosti v letech 1920-21, jež znamenal počátek deprese, která se dramaticky opakovala a vyvrcholila ve třicátých letech.

První statistické údaje o nezaměstnanosti

Velká Británie

- od první průmyslové revoluce (1780) míra nezaměstnanosti klesala

- do roku 1860 nebyla shromažďována čísla týkající se nezaměstnanosti

- relativně přesné údaje existují od roku 1920

- na počátku 20. století míra nezaměstnanosti 30%

- na konci minulého století nižší hladina nezaměstnanosti

- v dobách konjunktury 3-6 %

- v obdobích cyklických krizí 7-10 %

- ve 30. letech 30 %

USA

- na přelomu 19.a 20. století spíše země farmářů a samotně výdělečných osob

- 1870-1880 přibližně 10 % nezaměstnanost

- do roku 1900 asi 4 %

Zkušenost s masovou nezaměstnaností jako významným sociálním jevem

- koncentruje se zejména na období 1890-1930

- znovu se objevuje ve vyspělých zemích Evropy a v USA počátkem 70. let 20. století

Vývoj společnosti a změny ve struktuře nezaměstnanosti

Československá předválečná zkušenost

- odbytová krize hned počátkem 20. let

- nezaměstnanost v průběhu krize 30. let zasáhla ČS plnou silou

- byl vytvořen plný základ popularity ideologie plné zaměstnanosti za každou cenu

- krize postihla celý ČS průmysl

- 1928-1929 50 tisíc nezaměstnaných, v roce 1930 se jejich počet zčtyřnásobil a překročil 700

 tisíc osob

- geograficky byl výskyt nezaměstnanosti v ČR nerovnoměrně rozdělen

- nejlépe vycházely zemědělské okresy

- nejhůře dopadly pohraniční okresy s převahou průmyslu odkázaného na vývoz (převaha

 německého obyvatelstva)

- specifický rys nezaměstnanosti 30. let = klesl počet zaměstnaných, ale i jejich mzdy

- přesun množství dělníků z lépe do hůře placených skupin

- pokles mezd nevedl k růstu nabídky pracovních míst a k zaměstnanosti (

- nezaměstnanost znamenala výrazný pokles životní úrovně, často na hranici strádání

- zpočátku klesaly s příjmy i životní náklady, ale v roce 1932 se otevřely cenové nůžky mezi

 indexem mzdových sazeb

- dávky sociálního státu byly přitom malé a za daného stravu rozvoje sociálního státu mohla

 být podporována pouze čtvrtina nezaměstnaných

Trh pracovních sil v procesu hospodářské obnovy Československa

- v prvních týdnech po osvobození živelně probíhající přesuny tisíců pracujících dále

 destabilizují poměry na pracovním trhu

- improvizace v řízení ekonomických procesů

- vydání dekretů prezidenta republiky o pracovní povinnosti na podzim 1945

- křivka průmyslové zaměstnanosti klesala až do září 1945

- v průběhu měsíců září 1945 – prosinec téhož roku se celkové poměry na pracovním trhu 

 pozvolna konsolidovaly

- průmysl (bez pohraničí) získal nových 23 491 pracovních sil

- vzestup zaznamenalo hutnictví (135%), textil (15,8%) a oděvnictví (8,3%)

- vývoj průmyslové zaměstnanosti v českých zemích v roce 1946 byl silně poznamenán

 migračními přesuny (odsun Němců, reemigrace krajanů, příchod slovenských a

 zahraničních dělníků, osídlení pohraničí)

- všeobecný nedostatek produktivních pracovních sil = největší překážka poválečné obnovy

 národního hospodářství

- určité úseky byly pracovními silami předimenzovány (strojírenství, doprava, nevýrobní

 sféra)

- průmysl zajišťoval růst výroby extensivním způsobem a zvyšoval tak napětí na trhu práce

- vztah mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce je do značné míry podmíněn úrovní

 mechanizace modernizace průmyslové základny, technickou a technologickou vybaveností

- uplatnění sociální politiky založené na plné zaměstnanosti, při převládajícím nedostatku

 pracovních sil, postupně zbavilo pracovníky ze strachu ze ztráty pracovního místa,

 existenční starosti, a tak vlastně působilo na další růst fluktuace a absence

- zvyšování počtu pracovních sil v průmyslové výrobě na úkor profesně kvalifikační skladby

 osazenstva byla řešením neefektivním, prohlubujícím technické zaostávání čs. průmyslové

 výroby ze průmyslově nejpokročilejšími státy světa

Rozpad pracovního trhu a řízený pohyb pracovních sil

- po únoru 1948 hluboká strukturální přestavba ekonomiky (budování základů socialismu)

- koncepce strojírenské velmoci

- 1948-1953 – dosud nezaznamenaný pohyb ve stavech průmyslových zaměstnanců a v jejich

 profesně kvalifikační stavbě

- zásahy do odvětvové struktury průmyslového osazenstva a do jeho profesní a kvalifikační

 skladby byly pronikavější než v době nacistické okupace

- emigrace, úředníci do výroby, propouštění dělnictva po generální stávce , masové perzekuce

 osob, tábory nucených prací, PTP atd.

- rozsáhlé změny v oblasti ekonomiky po únoru 1948 výrazným způsobem ovlivnily strukturu

 společnosti, změnily stavy průmyslových zaměstnanců a hluboce deformovaly profesně

 kvalifikační skladbu pracovníků průmyslové sféry

- krátce po únoru druhá etapa znárodnění

- postupné omezování živnostenského podnikání a jeho převádění na kolektivní formy výroby

- industrializace

- v průběhu let 1948 až 1953 se počet osob v průmyslové výrobě zvýšil o 480 000, z toho

 nejvíce v odvětvích těžkého strojírenství, báňského a hutního průmyslu

- obrovské vnitřní přesuny mezi průmyslovými odvětvími

- všechny přesuny měly za následek výrazný pokles kvalifikační úrovně dělníků

- v období vytváření základů komunistického systému se nezformovala profesně kvalifikační

 struktura průmyslového obyvatelstva typická pro moderní industriální společnost

- byla zpřetrhána vazba mezi dřívější sociální strukturou, budovanou desítky let a zcela

 neorganicky zde vznikal nový systém společenských vztahů, s vysokým stupněm rovnosti a

 nízkou pracovní výkonností

Pracovní síly a jejich zdroje v letech 1949-1960 

- koncepce tzv. socialistické industrializace

- vysoký podíl těžkého průmyslu a těžkého strojírenství

- maximalizace investic, což nedovolovalo nutnou dlouhodobější přípravu technických a

  pracovních předpokladů výroby

- direktivně přídělový systém, nerespektující regionální zvláštnosti, ekonomické podmínky a

 specifické potřeby průmyslových odvětví nemohl garantovat účelně a ekonomicky efektivní

 rozmístění pracovních sil

- nekritické převzetí sovětského modelu regulace a rozmisťování pracovních sil = faktická

 likvidace pracovního trhu

- hutnictví železa a těžké strojírenství = přísně sledované celostátní priority

- organizované nábory do těchto odvětví

- jednoznačná preference tzv. prioritních oborů se brzy odrazila na stavu pracovních sil

 v lehkém průmyslu (pokles o 13%)

- plnění výrobních plánů bylo do značné míry závislé na velkém počtu přechodných

 pracovníků

- ačkoliv počet stálých pracovníků vykazoval mírně vzestupnou tendenci, rostl počet

 přechodných pracovníků nepoměrně rychleji

- přestože mnohé strojírenské závody nedosahovaly plánovaného stavu pracovních sil, musely

 uvolnit kvalifikované pracovníky pro podniky hutnictví železa

- v podmínkách centrálně direktivního modelu distribuce pracovních sil se řídící, hospodářské

 a plánovací orgány trvale uchylovaly ke kampaňovitým, provizorním řešením a přelévaly

 přikazovacím způsobem pracovní síly tam, kde momentálně váznul příliv nových

 pracovníků a kde nedostatek pracovních sil ohrožoval plnění národohospodářských plánů

- extenzivní přístup v chápání rozvoje ekonomiky

- narůstání administrativního aparátu v průmyslové éře

- analýza pracovních sil v prioritních průmyslových odvětvích potvrdila závěr, že direktivně

 administrativní model řízení pohybu pracovních sil kladl do popředí kvantitativní hlediska

 průmyslového růstu a plně nedoceňoval kritéria ekonomické efektivnosti

- národní podniky postrádaly základní rysy právních a ekonomických subjektů

- nemohly také volně disponovat pracovními silami a byly do značné míry odkázány na

 přídělový systém nerespektující potřeby a specifika průmyslových odvětví a

 průmyslových regionů

- nejednalo se o skutečný nábor pracovních sil, ale direktivně řízené uvolňování pracovníků

 prováděné na základě rozpisu plánu stanoveného vládou

- negativní důsledky přídělového systému pracovních sil prokázaly nevýkonnost a

 nekompetentnost administrativně direktivního řízení společnosti

Proces transformace ekonomiky v ČSFR a jeho odraz na trhu práce (1989-1992)

- náročný proces přerodu centrálně plánovaného systému na tržní systém

- politika zaměstnanosti zůstává jednou z klíčových součástí hospodářské strategie země

- nezbytná relokace pracovníků z neefektivních odvětví do odvětví rozvojových a

 perspektivních

- celkové zvýšení produktivity práce

- snižování podílů některých dřívějších zdrojů pracovních sil

 transformace ekonomiky vyvolává restrukturalizaci celé ekonomiky spolu se změnou

 sociální struktury společnosti

- trh práce se vyznačuje výraznými odlišnostmi:

-- dřívější převaha poptávky po pracovních silách vystřídána převahou nabídky a otevřenou

 nezaměstnaností

- na zvyšování nezaměstnanosti se nejvýrazněji podílí exportní odvětví lehkého průmyslu

- rostoucí počet nezaměstnaných nebyl způsoben pouze prostým snižováním celkové

 zaměstnanosti, ale také poměrně prudkým ubýváním pracovních sil

- situace se vykrystalizovala působením dalších vlivů, které nyní představují nebezpečí

 destabilizace trhu práce:

-- 1990: zvedla se hladina zdrojů pracovních sil – zvýšená populační vlna ze 70. let

-- zkrácení vojenské služby

-- mnoho uchazečů na ÚP s cílem získat pouze příspěvek

-- odchod části zahraničních pracovníků, snižování počtu pracujících důchodců, žen

- pokles zaměstnanosti obyvatel neměl stejný průběh ve všech regionech

- nejsložitější situace tam, kde se výrobní orientace regionu ubírala jednostranně (Plzeň,

 Ostrava, severní Čechy)

- nejvyšší nezaměstnanosti byla a je v současné době na Moravě a Slezsku

- závažné fenomény, které se nyní objevují a znamenají velké nebezpečí:

-- pokles možnosti najít si zaměstnání u absolventů

-- odliv mozků

-- dekvalifikace

- regionální aktivní politika zaměstnanosti

- musí vycházet ze znalosti daného regionu a úzké spolupráce všech regionálních úřadů,

 orgánů a institucí

- znalost budoucích potřeb podniků a v regionech může vytvořit jasnou a ucelenou koncepci

 studijních a učebních oborů

- nutná spolupráce s podnikatelskou sférou

- delší příprava mladé generace na povolání

- nutnost řešit zaměstnanost některých cizích státních příslušníků v ČR, a zesílit tak ochranu

 domácího pracovního trhu

- snižování počtu zaměstnaných osob v poproduktivním věku, dočasných pracovních poměrů

 apod.

- zvláštnost problému nezaměstnanosti v ČR však spočívá v tom, že její míra únosnosti není

 vymezena průměrnými hodnotami, ale právě regionálními rozdíly

- problémové regiony jsou často postiženy nadprůměrnými přírůstky obyvatel v produktivním

 věku

- jejich uplatnění na trhu práce je obtížné a schopnosti adaptovat se na nové podmínky

 omezené

- analýza situace na trhu práce nesvědčí o tendenci k rychle se snižující míře nezaměstnanosti

- zánik neefektivních pracovních míst není a nebyl provázen vznikem míst nových

- zvýšení nezaměstnanosti nad únosnou míru (9-10%) může znamenat nadměrné ztráty

 ekonomické, ale i sociální a morální

Postavení žen na trhu práce (1989-1992)

- rapidní růst nezaměstnanosti žen

- důvody:

-- k ženě se přistupuje jako k partnerovi, který tvoří dodatečný příjem v rodině, tudíž je ze

 sociálních důvodů oprávněně zařaditelná do první kategorie při propouštění z práce

-- pro vedení podniků je žena málo spolehlivý zaměstnanec, neboť častěji vynechává pracovní

 směny (nemoc dítěte, návštěva lékaře apod.)

-- nelze posílat ne delší pracovní cestu apod.

-- spočívá na ní péče o celou rodinu, takže se nemůže v práci tolik soustředit

- řešení:

-- co nejrychlejší možnost návratu ženy do pracovního procesu

-- rekvalifikace, zvláště do oblasti služeb

- problémy se zaměstnaností žen mají také regionální charakter

- nerovnoměrné rozložení vhodných pracovních míst pouze pro ženy